Obraz je vizuální metaforou pomíjivosti, vrstevnatosti a stop, které za sebou život zanechává. V kompozici se mísí otisky kruhových tvarů evokující sluneční kotouče, archaické hodiny či dávné pečetě, s motivem schodiště stoupajícího vzhůru k nejasnému horizontu. Každý stupeň připomíná krok, zkušenost, nebo vzpomínku - časem ohlazený, ale stále přítomný. Barevná paleta je laděna do zemitých tónů okru, hnědi a zlatých odlesků, které navozují pocit starobylých zdí, oprýskaných omítek a stop historie.
